Jakmile si Ansimov uvědomil, že letí špatným směrem, začal horečně uvažovat, kde udělal chybu. Co se nepovedlo, že ho to v beztížném prostoru neslo na úplně jinou stranu, než by si přál. Míjel volně poletující předměty v obrovském několikakilometrovém prostoru dlouhého tubusu kosmické lodi a tiše si nadával a klel.

Zvolna propadal bezmoci a rezignovaně čekal, až se během několika minut konečně přiblíží k protější stěně a bude se moct odrazit znovu a nasměrovat se správným směrem. Užuž se chtěl pomalu odevzdat plavnému pohybu, když si všiml, že se příliš nebezpečně přibližuje výtahové šachtě s jejím ozubeným soukolím. Kdyby ho to tam vtáhlo, neměl by sebemenší šanci.

Kola byla natřena olejem a odrazit se od nich, navíc v jeho rychlosti, bylo zhola nemožné. Jistojistě by se mu smekla noha a dalším nevyhnutelným stupněm jeho existence by byl jen titulek v novinách o tragickém úmrtí jednoho technika při výkonu své profese. Snad by taktně zamlčeli, že se tam pohyboval hluboce po pracovních hodinách v noční periodě a mimo oblast své pravomoci. Ale takto skončit nechtěl. Ještě ne teď.

Najednou si začal všímat předmětů, které míjel a bleskurychle vypočítával dráhy dalších z nich, které by mohly být dostatečně blízko, aby se od nich mohl odrazit. Proč jen se nechal ukolébat? Proč ztratil tolik cenného času sebeponižováním. Vždyť si nadával dobré dvě minuty úvodního letu, a to zrovna když letěl kolem dvou známých, se kterými se jen mimoděk pozdravil. Mohli mu pomoct… kdyby jen využil té příležitosti…

Jak si myslíte, že bude tento příběh pokračovat? A jak skončí? To je právě na Vás. Vy jste tvůrci svého příběhu, ve kterém možná právě tak jako Ansimov poletujete nesprávným směrem. Víte to, že tam nechcete, ale možná úplně netušíte, co je dál, co tam hrozí. A možná proto se někdy necháte ukolébat, že to bude dobré a stačí počkat pár minut na doplachtění k opačné straně tubusu a zase se od pevné podlahy odrazíte směrem, kterým chcete … a nebo taky ne.

Možná si vyčítáte, co jste kdy kde udělali špatně, a čas plyne. Ansimov věděl již krátce po chybném odrazu, že letí nesprávným směrem. Ale protože si dlouho nadával, tak si nevšiml, kam jeho dráha vede. Věděl sice, že je to špatně, věděl, že to nechce, ale promeškal i pár příležitostí na nápravu, protože spoléhal na to, že stejně jako v dřívějších případech se znovu odrazí od protější strany, od pevné podlahy. A pro ty výčitky zapomněl, co chce. Chtěl přece jinam. Jiným směrem. Věděl to. Znal ho.

Jestli budete jako Ansimov, budete unášeni výčitkami směrem, který nechcete. A jestli se Ansimov zachrání, to je na Vás. I on se může v poslední chvíli zachytit o náhodně letící kontejner a odrazit se, aby změnil dráhu letu směrem, kterým původně chtěl letět. Vydejte se s ním tím správným směrem.